Dilemata z ložnice: Co když partner chce víc než ty?

Když se v ložnici objeví pocit, že by něco mělo být jinak

V sexualitě často nejsou problémem velké, dramatické otázky.

Někdy se vše zadrhne u drobných okamžiků, které nedokážeš hned vysvětlit. Třeba když je toho na tebe po orgasmu najednou moc. Když toužíš po blízkosti, ale ne nutně po sexu. Když by partner rád zkoušel nové věci, ale ty máš pocit, že zaostáváš.

Nebo když se během sexu nedokážeš úplně uvolnit, protože příliš přemýšlíš o svém těle.

A právě takové otázky bývají nejnáročnější. Ne vždy totiž představují „problém“, který by měl jednu jasnou odpověď. Často jde spíš o pocit. Nejistotu. Myšlenku, která se objeví po sexu, před sexem nebo ve chvíli, kdy ležíš vedle partnera a přemýšlíš, jestli by něco nemělo být jinak.

Pokud sis ale někdy připadal/a jako jediný člověk, kterého podobné myšlenky napadají, hned tě trochu uklidníme: nejsi.

V novém článku ze série Dilemata z ložnice jsme vybrali pět otázek, které velmi dobře ukazují, jak komplexní může intimita být. Ne proto, že by musela být složitá, ale protože se v ní prolínají tělo, touha, stud, očekávání, komunikace a vztah k sobě samému.

A možná se v některé z těchto otázek poznáš víc, než jsi čekal/a.

Je normální, že je mi po orgasmu nepříjemné, když se mě partner dál dotýká?

Ano, je to naprosto normální.

Po orgasmu se tělo může velmi rychle změnit. Něco, co bylo ještě před chvílí příjemné, může najednou působit příliš intenzivně, přecitlivěle, nebo dokonce nepříjemně.

To platí zejména pro stimulaci klitorisu, bradavek nebo jiných velmi citlivých částí těla, ale může se to stát komukoli a při různých typech doteků.

Neznamená to, že ti partner nevyhovuje. Neznamená to, že udělal něco špatně. A neznamená to ani, že je s tebou něco v nepořádku.

Někdy tělo po orgasmu jednoduše potřebuje pauzu. Někteří lidé po vyvrcholení touží po mazlení, blízkosti a dotecích. Jiní naopak potřebují klid, prostor nebo jen několik minut bez další stimulace.

Obojí je normální.

Proč k tomu dochází?

Po orgasmu se tělo uklidňuje. Vzrušení začíná opadat, zatímco citlivost se může na nějakou dobu zvýšit. Proto může dotek, který byl předtím příjemný, po vyvrcholení působit příliš intenzivně.

Problém vzniká především tehdy, když o tom partner neví. Pokud ti po orgasmu doteky nejsou příjemné, ale on si myslí, že mazlením prodlužuje příjemný okamžik, může snadno dojít k nedorozumění. Ty se cítíš přetíženě a on možná odmítnutě.

Jak to říct partnerovi?

Nejlepší je říct mu to jednoduše, jemně a bez pocitu viny.

„Po orgasmu jsem nějakou dobu velmi citlivá, takže mi doteky v tu chvíli nejsou příjemné. Nic se neděje, jen potřebuji malou pauzu.“

Tím mu poskytneš jasnou informaci a zároveň ukážeš, že neodmítáš jeho, ale pouze určitý dotek v určitou chvíli.

A to je důležitý rozdíl.

Dobrá intimita není jen o tom, co ti vyhovuje během sexu, ale také o tom, co ti vyhovuje po něm.

Co když se stydím mít během sexu rozsvíceno?

Tohle je jedno z těch dilemat, která znějí jednoduše, ale ve skutečnosti se dotýkají mnohem hlubších témat.

Pro mnoho lidí je obtížné být během sexu dokonale viděn. Ne proto, že by partnerovi nedůvěřovali, ale protože se v tu chvíli nevidí tak, jak je vidí jejich partner.

Partner možná vidí přitažlivost, blízkost, obličej, reakce a tělo, po kterém touží. Ty ale možná vidíš břicho, pokožku, celulitidu, držení těla, výraz ve tváři nebo vše, co na sobě nejrychleji kritizuješ.

Rozsvícená světla proto nejsou vždy jen otázkou osvětlení. Někdy jsou otázkou zranitelnosti.

Pokud je ti při rozsvícených světlech nepříjemně, neznamená to, že nejsi sebevědomý člověk. Znamená to pouze, že tvé tělo v daném okamžiku potřebuje větší pocit bezpečí.

Nemusíš přecházet z naprosté tmy rovnou do jasně osvětlené místnosti. Můžete začít postupně.

• jemné noční světlo,
• svíčka,
• světlo z vedlejší místnosti,
• ztlumená lampa,
• dohoda, že světla zůstanou rozsvícená jen po část času.

Někdy už malá změna přinese velký rozdíl, protože se tělo přestane cítit tolik odhalené.

Důležité je také partnerovi říct, co se ti odehrává v hlavě. Ne jako omluvu, ale upřímně.

„Vím, že bys mě rád viděl, ale někdy je mi to nepříjemné, protože příliš přemýšlím nad tím, jak vypadám. Můžeme na to jít pomalu?“

Takový rozhovor může pomoci víc než jakékoli povzbuzování typu „prostě se uvolni“.

Spousta lidí se totiž neuvolní jen proto, že jim někdo řekne, aby se uvolnili. Uvolní se tehdy, když se cítí bezpečně.

A při sexu je pocit bezpečí často tím největším afrodiziakem.

Co když chce partner zkoušet nové věci, ale já jsem zdrženlivější?

Tato otázka je velmi důležitá, protože se v ní skrývá něco, co si mnoho lidí jen těžko přiznává.

Nejde jen o nové polohy, hračky, fantazie nebo experimentování. Jde o pocit, že musíš být „dostatečně zajímavá“. Dostatečně otevřená. Dostatečně uvolněná. Dostatečně odvážná. Dostatečně všechno.

A to se může rychle proměnit v tlak.

Experimentování v sexualitě může být nádherné, pokud vychází ze zvědavosti a důvěry. Může vás sblížit, vnést do vztahu hravost a vytvořit prostor pro rozhovory, které jste možná dříve nevedli.

Experimentování se ale nesmí změnit v dokazování.

Nemusíš s něčím souhlasit jen proto, že se bojíš, že jinak budeš nudná. Nemusíš se stát někým jiným, abys byla pro vztah dost dobrá. A nemusíš postupovat stejným tempem jako partner.

Nejdřív se zamysli nad tím, odkud tvoje odpověď vychází

Než řekneš ano, nebo ne, můžeš si položit velmi důležitou otázku:

„Chci to také já, nebo se jen bojím říct ne?“

Pokud tě něco zajímá, můžeš postupovat pomalu. Nejdřív si o tom promluvit. Potom si možná jen pohrát s tou myšlenkou. A pak třeba zkoušet bez tlaku, že musí hned dojít k realizaci.

Pokud ale cítíš, že bys něco udělala jen proto, abys partnera nezklamala, je dobré se zastavit.

Partnerovi můžeš říct:

„Jsem ráda, že si o těchto věcech povídáme, ale někdy mám pocit, že bych měla být odvážnější, než jsem. Potřebuji, abychom postupovali pomaleji a abych necítila žádný tlak.“

To není brzdění vztahu. Je to upřímná komunikace.

Skutečná intimita neznamená, že jeden stále něco navrhuje a druhý se přizpůsobuje. Skutečná intimita znamená, že oba mohou říct, co si přejí, čeho se bojí a kde mají své hranice.

A někdy je právě tento rozhovor intimnější než samotná „nová věc“, kterou jste chtěli vyzkoušet.

Co znamená, když mám v poslední době nízké libido?

Nejdřív je důležité říct, že období nižší chuti na sex je velmi běžné.

Libido nemusí být neustále stejné. Touhu ovlivňuje mnoho věcí: stres, únava, hormony, rutina, pocity spojené s vlastním tělem, vztah, psychická zátěž, léky, životní změny i tlak, že bys měl/a mít na sex chuť.

Někdy touha nezmizí proto, že bys netoužil/a po partnerovi. Zmizí proto, že je tvé tělo unavené, hlava přeplněná a nervový systém neustále funguje v režimu „ještě musím vyřešit tohle“.

A pak už sex není něčím, co se objeví spontánně. Stane se další položkou na seznamu.

To může být velmi frustrující, zvlášť pokud máš chápavého partnera, ale přesto cítíš vinu. Nikdo na tebe netlačí, ale vytváříš tlak sám/sama na sebe.

Spontánní a responzivní touha nejsou totéž

Je důležité vědět, že se touha u každého člověka objevuje jinak.

Někteří lidé cítí spontánní touhu, která se objeví sama od sebe. Jiní mají spíše responzivní touhu, což znamená, že se probudí až díky blízkosti, dotekům, zklidnění nebo intimnímu okamžiku.

Pokud tedy jen málokdy sám/sama od sebe pocítíš silnou potřebu sexu, ale jakmile začne, je ti příjemný, neznamená to, že je něco v nepořádku. Možná tvé tělo jednoduše nefunguje na principu „najednou na to mám chuť“, ale potřebuje vhodný kontext, pocit bezpečí a pomalejší přechod k intimitě.

Může pomoci, když si s partnerem vytvoříte více blízkosti bez očekávání, že musí vést k sexu.

• mazlení,
• líbání,
• masáž,
• rozhovor,
• společný večer bez telefonu,
• doteky, které nemají okamžitý cíl.

Takové okamžiky mohou tělu pomoci, aby se znovu cítilo propojené, a ne zatížené.

Pokud ale nízké libido trvá delší dobu, velmi tě znepokojuje nebo se objevuje společně s dalšími změnami nálady či zdravotního stavu, je vhodné vyhledat také odbornou radu.

Je však důležité, abys nezačal/a okamžitě obviňovat sám/sama sebe.

Někdy libido nezmizí proto, že je s tebou něco v nepořádku. Někdy jen něco ve tvém životě potřebuje více pozornosti, odpočinku nebo něhy.

Proč se někdy po masturbaci cítím divně?

Tohle je otázka, kterou by mnoho lidí nepoložilo nahlas, ale spousta z nich by jí rozuměla.

Masturbace může být příjemná, uvolňující a zcela normální součást sexuality. Přesto se po ní někdy může objevit velmi zvláštní pocit.

Jako by vzrušení náhle skončilo a mozek v další vteřině otevřel úplně jinou složku:

„Co to teď dělám?“
„Proč jsem to udělal/a?“
„Co se to se mnou děje?“

Tento pocit nemusí být známkou toho, že je s masturbací něco v nepořádku.

Po orgasmu se tělo uklidní, napětí opadne a mozek se z fantazie nebo vzrušení vrátí zpět do reality. Pro některé lidi je tento přechod příjemný. Pro jiné je trochu náhlý, prázdný nebo emocionálně zvláštní.

Někdy se za tím skrývá stud

Někdy se přidává také stud. A tento stud často není skutečně náš, ale naučený.

O masturbaci se totiž stále mluví příliš málo a ne dostatečně otevřeně. Mnoho lidí vyrůstá s pocitem, že sebeuspokojování je něco tajného, trapného, nebo dokonce špatného. A i když rozumově víš, že na tom není nic špatného, tělo může po orgasmu přesto reagovat nepříjemným pocitem.

Pokud se ti to stává jen občas, není třeba panikařit.

Může ale pomoci, když po masturbaci nenecháš prostor jen sebekritice. Dopřej si pár minut, vstaň, napij se vody, osprchuj se nebo udělej něco, co tě příjemným způsobem vrátí zpět do těla.

Masturbace není něco, kvůli čemu bys měl/a mít výčitky. Je součástí vztahu k vlastnímu tělu. Může být způsobem uvolnění, sebepoznávání nebo jednoduše chvilkou pro sebe.

Kdy je dobré tento pocit prozkoumat?

Pokud se po masturbaci pravidelně cítíš velmi špatně, provinile nebo prázdně, možná stojí za to citlivě prozkoumat, odkud tento pocit pochází.

Možná souvisí se studem. Možná s osamělostí. Možná s přesvědčením o sexualitě. Možná s používáním pornografie. Nebo s pocitem, že něco děláš automaticky, a ne proto, že to skutečně chceš.

Ani to nejsou důvody k odsuzování.

Jsou to jen otázky, které ti mohou pomoci lépe porozumět sobě samému.

A někdy už jen to, že si je dovolíš položit, představuje první krok k uvolněnějšímu vztahu k vlastnímu potěšení.

Máš také nějaké dilema z ložnice?

Tohle byl nový článek ze série Dilemata z ložnice, ve které odpovídáme na anonymní otázky o sexualitě, vztazích, touhách, těle a všech těch okamžicích, které si lidé často nechávají pro sebe.

Pokud máš také otázku, která ti už nějakou dobu vrtá hlavou, můžeš nám ji anonymně poslat ve zprávě na sociálních sítích nebo e-mailem.

Možná ti tvoje otázka připadá zvláštní.
Možná máš pocit, že bys už měl/a znát odpověď.
Možná si myslíš, že jsi jediný/á, kdo o tom přemýšlí.

Je ale velmi pravděpodobné, že nejsi.

Najdeš nás také na Facebooku, Instagramu, kde pravidelně otevíráme témata, o kterých se mluví příliš málo.

Protože v sexualitě neexistují hloupé otázky.

Existují jen otázky, které si příliš dlouho necháváme pro sebe.